Znakování
Přejímáme zde článek o znakování od Zuzany Sýkorové ze stránek: http://www.downsyndrom.cz/pro-rodice/narodilo-se-nam-dite-s-ds/znakovani.html.
Pro Downsyndrom.cz zpracovala Mgr. Zuzana Sýkorová
Seděli jsme u oběda a Bětka (holčička s Downovým syndromem, stará tři a čtvrt roku) najednou začala znakovat „krokodýl", „lev" a „dobrota". Celé to znamenalo, že jsme den předtím jedli gumové bonbóny ve tvaru těchto zvířat. Když jsme si to vyjasnili, pokračovala znaky „kočka", „pes" a „malovat". A to proto, že nám chtěla říct, že jsme si asi hodinu před obědem malovali a ona chtěla nakreslit kočku a psa. Bez znaků bychom vůbec nezjistili, že si na tyhle věci vzpomíná.
Stejná holčička ve svých sedmi letech už vůbec neznakuje, pouze mluví. Dokáže složit i souvětí z osmi slov. Je integrovaná v běžné škole, písmena i počítání si osvojuje spolu se svými spolužáky.
Co to je znakování?
Je to forma podpory komunikace u dětí nebo dospělých, pro které je z nějakého důvodu mluvená řeč příliš náročná a nestačí jejich komunikačním potřebám. Tedy dítě nebo dospělý by mluvit chtěl, ale nejde mu to. V praxi vypadá znakování tak, že používáme normálně mluvenou řeč a k důležitým slovům přidáme ještě manuální znak, nějaký pohyb rukou. A dítě nebo dospělý nám díky tomu může lépe porozumět nebo se snáz vyjádřit o tom, co by chtěl. Nejedná se o znakový jazyk neslyšících, jde o podporu komunikace u slyšících dětí, při jejím užívání vždycky mluvíme.
Proč znakování používat?
Dobře využívat mluvenou řeč je náročná dovednost. Rozumět toku zvuků, přidat jim správný význam, následně zase vybrat vhodné pojmy a srozumitelně je předat, to jsou dovednosti, které se děti učí roky. A po celý život je pak zpřesňujeme, vylaďujeme, zlepšujeme. Pro mnohé děti i dospělé je ale tato dovednost těžko dosažitelná. Pro někoho z nich jen v nějakém období, pro jiného celý život. Pokud se má dítě zapojit mezi ostatní lidi, stát se členem společenství, potřebuje nějaký způsob, jak s ostatními komunikovat, sdílet. Jak podpořit lidi, kteří mluví málo nebo vůbec? Můžeme jim nabídnout nějakou formu, kterou dovedou využít, která pro ně bude funkční, třeba znakování, piktogramy, obrázky, psaný jazyk atd. To ale neznamená, že bychom se rozhodli, že dítě nikdy mluvit nebude. Jde jen o hledání, jak mu pomoci na dobu, kdy to potřebuje. Pokud si pak řeč osvojí, samo tyto „jiné", podpůrné formy odloží. Protože mluvit je vždycky nejvýhodnější.
Pro koho je znakování určeno?
Znakování je dobré využít u dětí, které rozumí nebo mluví hůř, než by odpovídalo jejich mentálnímu věku. U dětí i dospělých, u kterých můžeme očekávat, že se jejich osvojování řeči opozdí nebo se už opravdu opozdilo. Znakování se dá využít u intaktních dětí, často ve věku kolem jednoho roku. S úspěchem a dlouhodobě se využívá u dětí s Downovým syndromem. Pro ty je typické, že docela dobře rozumí, ale hodně těžko se samy vyjadřují. Znakování pak často rády na nějaké období přijmou, s jeho pomocí překonají náročné období, kdy by mluvit chtěly a potřebovaly, ale ještě jim to moc nejde. Potom většina dětí s Downovým syndromem znakování sama začne opouštět.
Znakování využívají i děti s dysfázií, děti i dospělí s mentálním postižením, některé děti s motorickými obtížemi - zejména v oblasti, kde se tvoří mluvená řeč - a někdy i lidé s autismem.
Děti s Downovým syndromem, se kterými se znakuje, většinou lépe zvládají sociální situace, bývají spokojenější, snáz se učí nové věci. A také, což zní zvláštně, obvykle i lépe mluví. Důvod je ale jednoduchý, už v dřívějším věku mohly trénovat různé komunikační dovednosti, například střídat se v komunikaci, udržovat oční kontakt a podobně. A také zjistily, že má opravdu smysl o komunikaci se snažit, protože jim lidé kolem lépe rozumí.
Odkud se znaky berou?
Některé rodiny používají znaky vlastní, dále znaky z Makatonu, systému Znak do řeči, znaky ze systému Babysigns nebo i jednotlivé znaky ze znakového jazyka. Důležité je, aby znaky byly spíše jednoduché a výrazně se od sebe lišily.
Kdy začít? Začít můžete kdykoliv, klidně ve chvíli, kdy se dítě narodí, v jeho roku, dvou letech i později. U dětí s Downovým syndromem někdo doporučuje začít v sedmi až osmi měsících věku, jiní radí začít, když je dítěti rok, další zase až když se projeví, že dítěti mluvení nestačí. Ale podobně jako nezačneme na malé děti mluvit až ve chvíli, kdy by samy měly začít mluvit, tak i na postupné osvojování znaků potřebuje dítě delší čas. Proto doporučuji začít dříve než očekáváme, že dítě samo začne mluvit.
Co dělat, když chcete začít se svým dítětem znakovat?
Nejprve je dobré naučit se nebo si i vymyslet několik málo znaků, kterými začnete; měly by označovat to, co má dítě rádo. Třeba jídlo, sušenku, medvídka, světlo, telefon, psa, koupání... Potom začněte zkoušet tyto znaky používat, kdykoliv o té věci s dítětem mluvíte. Možná to na začátku nebude úplně snadné, ale zkuste nějakou dobu vytrvat. Rodiče, kteří s dětmi znakují, znakování popisují jako radostné spolusdílení, pomoc i usnadnění.